česky - english - по-русски - française - deutsch
AutoasistvseOvinu.czAutoelektrikaE-motorsportVACHTA.CZ
<< Zpět na archív

Skalní sídlo Sloup

(14.8. 2008)
SKALNÍ SÍDLO U SLOUPU – tento článek se vztahuje ke zříceninám

Loc: 50°44'20.167"N, 14°35'19.718"E



Na severu Čech, téměř uprostřed okresu Česká Lípa, leží v malebné krajině obec Sloup. Vesnice se někdy ve středověku rozložila podél cesty z Lipé, dnešní České Lípy, do Žitavy. Snad právě po této cestě zůstaly hluboké úvozy, klesající od křižovatky u Sedmi trpaslíků do bažinatého údolí Dobranovského potoka, aby, již pouze po hatích a násypech, pokračovala někde při okraji bažiny k východu. Po překonání mokřadel vstoupila na opačném břehu do vesnice.

Sloup nechal lokátor vsadit jako typickou lánovou ves. Kolmo k severní hraně mělkého údolí vyměřili kolonisté dlouhé a úzké lány polí, které předstoupili usedlosti vesničanů. Domy se táhly v délce asi jednoho kilometru podél cesty, pokračující odtud do Cvíkova a dále do Žitavy. Mezi selskými usedlostmi vystupovala od středověku na hlavní hraně údolí dominanta vesnice, kostel svaté Kateřiny. Za humny a také za kostelem běžela místní cesta, která lemovala selské statky a oddělovala je od polí, táhnoucích se až kamsi k lesu.

Osamocená, přes 30 metrů vysoká a 100 metrů dlouhá, pískovcová skála se strmými a značně erodovanými boky skýtala lidem útočiště zřejmě odnepaměti. Archeologické nálezy při úpatí dokládají přítomnost nositelů lužické kultury a později Keltů.

Středověk zanechal na vrcholu skalního suku pozůstatky několika staveb a to především zahloubenin vytesaných při okrajích skály. Nejspíše se jedná o někdejší obydlí. Pozoruhodná je 7 metrů hluboká zásobnice na obilí ve tvaru džbánu. Některé další prostory vzaly za své při pozdějších přestavbách. Podle těchto sporých stop nelze přesně určit účel, kterému byla skála ve středověku přizpůsobována. Pravděpodobný je vznik opevněného místa, využívaného především v průběhu událostí přinášejících obyvatelstvu ohrožení. Vytesané prostory byly doplněny přístřešky a dalšími jednoduchými dřevěnými přístavbami potřebnými pro komunikaci a obranu.

Po většinu času od počátku 14. století až do počátku století 17. patřilo zdejší území Berkům z Dubé, příslušníkům rodu Ronovců. Mezi léty 1412 a 1471 se v držbě střídaly i jiné rody. Za zmínku stojí Mikeš Pancíř ze Smojna, který v pohusitské době těžil z místních válek vedených pány zdejšího pomezí a hornolužickými městy. Při trestných vojenských výpravách v letech 1444 až 1445 bylo opevnění pobořeno. Místu se nevyhnuly ani novověké válečné události. Třicetiletá válka, přinášející častá plenění dobytých území, zasáhla Sloup, tehdy ve vlastnictví císařského přívržence Lva Lipštejnského z Kolovrat. Kraj trpěl nejvíce průchody švédských vojsk. Dodnes se v místopisu tradují lidové názvy jako Švédská spára, či Švédská jeskyně.

Nejvýrazněji se do skály zapsalo období baroka. Hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova koncem 17. století zahájil velkolepou přestavbu opuštěného a zanedbaného skalního torza s úmyslem vytvořit zde významné poutní místo obsluhované terciáři žijícími ve společné komunitě. Uzavřená klausura měla oddělovat prostor řeholníků a přicházející veřejnosti, jedná se tedy o stavbu se znaky kláštera. Tehdy vznikl jak kostel s lucernou a přilehlým ambitem, tak jižní terasy s nikami křížové cesty a později libosadem s vinicí. Stavební úpravy vnesly do skalního útvaru zcela zásadní změny. Dnešní návštěvník by měl zřetelně rozlišovat mezi nečetnými relikty středověku a barokem, které vtisklo objektu současný ráz a je reprezentováno převážnou většinou vybudovaných prostor a objektů. Smrtí Ferdinanda Hroznaty byly práce zastaveny a původní idea poutního místa nebyla zcela naplněna.

Příchodem nových majitelů panství, hrabat Kinských v roce 1710 dochází po několikaleté přestávce k dalším stavebním úpravám a postupně ke změnám v pojetí poustevny. V průběhu 18. století vzniká aranžovaná šlechtická ermitáž, již před josefskými reformami spojená s počátkem ,,návštěvní éry“. Po zrušení poustevny dochází ještě k posledním, nevelkým stavebním zásahům, odpovídajícím potřebám duchu i nastupujícího romantismu, jehož vlivem se od počátku 19. století začala pozornost obracet na zašlé časy rytířské, byť se skutečností měly máloco společného.

Šlechtická rodina se zasloužila o značný rozkvět celého panství, které vlastnili až do roku 1940. Po smrti Augusta Františka Kinského přechází vlastnictví na jeho zetě, německého šlechtice Emanuela Reysinga. V roce 1945 byl celý majetek znárodněn a skalní suk později prohlášen kulturní památkou.

Toto místo je opravdu jednou z velkých zvláštností v naší republice. V okolí tohoto místa se nachází spousta jiných zajímavých památek např. Panská skála u Kamenického Šenova kde se točila i část pohádky Pyšná princezna. Dále Kamenický hrad a rozhledna, zřícenina Pihel a mnoho jiných památek a zajímavostí.FaceBook FaceBookGoogle GoogleJagg JaggLinkuj Linkuj
Provozovatel portálu: Jiří Vachta jiri@vachta.cz; mob: +420 739 229 447